Reklama
 
Blog | Iva Kabosch

Fenomén Babiš? Tak moment…

To, že je politika víceméně divadlo o emocích snad víme již od dob pradávných. Absurdní skeče odehrávající se před našimi zraky, o kterých si říkáme: Tak to fakt nevymyslíš! či To je horší jak z béčkovýho filmu! máme na očích dnes a denně. Ale není to tak zlé, ještě nikdo nejmenoval svého oblíbeného koně premiérem. Zatím.

Andrej Babiš vyhrál volby, i když vítězství je to jaksi Pyrrhovo. Jeho neustálé průpovídky o makání, ne kecání a pověstném pragmatismu již dokonce obletěly svět. Dokonce i tak významná televize jako CNN (ano, ta stanice, která si několikrát spletla Švýcarsko se Švédskem, na mapě zaměnila Německo za Irák a po teroristických útocích v Bostonu pouštěla do éteru něco o Czech Islamic Republic-jako všichni děláme někdy chyby, ale come on!) se mu snažila vnutit roli populisty, kterou šmahem odmítl a označil sám sebe za pragmatika. Čili pragmatik, žádný politik.

Ale proto byl právě zvolen, namítnou mi jeho příznivci. Aby už konečně přestalo to žvanění a začalo opravdické makání.

A Andrej Babiš skutečně začal. Má prý sestavenou vládu, ale jména odmítá prozdradit. Čili občane, tu máš koblihy, tu máš balónky, tu máš knihu, přijd´ k volbám, dej mi hlas, lajkuj moje fejsbůčkové posty, slibuju na svou čest, že se budeš nejlíp mít, bude se ti krásně žít! Andrejko, náš novodobý monarcha, co prohlašuje, že bude dělat politiku, ktorá bude pro lidi. Bude mít vládu, ktorá bude chodiť za lidma. (Za povšimnutí stojí rétorika, kdy se stokrát opakovaná lež vlastně stává pravdou).

A ejhle. Lidé se moc vyptávají, všechno hnedka vědět chtějí. To se pánům nezamlouvá.

Jako občan, který mimojiné Babišovo hnutí nevolil, chci logicky vědět, kdo mi bude vládnout, na to mám nezadatelné právo. Povinnost jsem splnila, voleb se zúčastnila. Takže by mě to fakt zajímalo a ne, že to ví prezident Zeman a hraje se vše na tajňačku. Začíná to připomínat, že na sebe kluci mezi sebou asi něco pečou.

Ale ne. Takhle ne. Pěkně držet hubu a krok, další čtyři roky nám dej pokoj. Nevyptávej se, mlč a nezajímej se. My zas přijdeme žadonit o hlasy, ale do té doby ani cek!

Asi něco jako když mladinkou dívenku všemožně nahání modelingová agentura, aby propagovala jejich značku, že jedině ona je ta pravá a že jedině jí otevřou dveře do světa slávy. Podbízí se tak dlouho, až dívenka přikývne.

No, a jak tam teda budu oblečená, šéfe? A kde všude budou ty fotky? Ne, nezlobte se, tohle já podepíšu až si to přečtu…

Kdepak. Dej nám pokoj a nepleť se nám do toho, holčičko. Prostě tady stůj a buď krásná, ju? My už se o zbytek postaráme.

A holka jenom kouká, kterak prateta na oslavě dědečkových kulatin vytahuje časopis, kde je svíjející se ženské tělo spoře oděné jen do pár šňůrek a hlava evidentně patří praneteři. A ta chudák nestíhá vysvětlovat, že je to photoshop a že fakt byla na focení pro katalog pletené módy.

Ale abychom to nezakončili tak pesimisticky, tak nejlepší borec na konec:

Zastupitel města, ve kterém bydlím, zneužil své pravomoci ve veřejné funkci a v pracovní době ve své kanceláři na radnici posílal své milence nahá selfíčka. O tom, kde všude se jeho hýždě otiskly, možná lépe nevědět, každopádně znovu už zvolen nebyl.

Ale to už jinde jsme. To je jiná vesnice.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama